Historie obce Podhájska

Obec Podhájska vznikla 1. června 1960 sloučením obcí Belek a Svätuša. Název obce vystihuje i její polohu pod akátovými a dubovými háji. Do té chvíle vystupovali jak samostatní jednotky, vyvíjeli se historicky samostatně, i když měli více společných znaků, geografických i kulturních.

Podhájska – Belek

Na území obce je archeologicky dokumentované odkryté eneolitické sídliště s kanelovanou keramikou. /Eneolit – období pozdní doby kamenné, přibližně 4000 – 2000 r. před Kr./. Z římské doby bylo odkryté římsko-barbarské sídliště.

První písemná zmínka o obci Belek pochází z roku 1075 s názvem Bilegi, kdy ji král Gejza daroval /spolu s jinými/ opatství ve Svatém Beňadiku, které bylo centrem katolicizmu v Pohroní. Belek je   zaznačen i v osvědčujícím listě Ostřihomské kapituly z roku 1156. Roku 1395 byl pánem obce Jan Barachkay, který jí opět daroval beňadickému opatství. Roku 1413 patřil Belek do majetku Dominicus de Balogha. V roku 1512 páni Zigmund Lévai a František Haraszti darovali obec paulínům, mnichům, kteří se začátkem 16. stor. usadili na Mariánské Ceľadi. Po tureckém vpáde byl násilně obsazený i Belek a občani museli odvádět daně tureckému mocnáři do Ostřihomu. Roku 1786 císař Jozef II. rozpustil řád paulínů a Belek se stal majetkem Uherské náboženské základny. Kostel v Beleku začali stavět v roce 1905 a vysvětili jej 15. srpna 1906. Na slavnost vysvěcení se tradičně konají hody.

Podhájska – Svätuša /Senča/

První stopy osídlení na území mí obce sahají již do mladší doby kamenné /neolit/, z období asi 5000 let před Kr. se našel hrob tzv. Potiskové kultury, nálezy jsou i z neolitického sídliště s kanelovanou keramikou, ze starší doby bronzové kostrový hrob a sídliště ze starší doby železné.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1156 s názvem Scentusa, v které se už vzpomíná i existence fary. V uvedeném roku věnoval obec arcibiskup Martirius ostřihomské kapitule. V roku 1268 daroval král Belo IV. Senču svému oblíbenci Andrejovi Forgáchovi. Okolo roku 1294 přešla obec do majetku Matúše Čáka Trenčianského. Po jeho smrti rod Čákových zmizel z radu těkovských zeměpánů. V darovací listině z roku 1388 král Žigmund opět potvrdil panstvo Forgáchovcům, do kterého spadala i obec Senča, která byla majetkem tohoto rodu až do 18. storočí. V soupise daní z roku 1564 platila Senča – tak jak každá jiná obec – dane nejenom svému pánovi, ale také králi. V tomto soupise je obec zaznačená pod jménem “Zemsche” a ročně platila 1 a půl zlatky daní. V čase tureckých nájezdů byla obec dva krát zpustošená. V období od 18. storočí do první poloviny 19. storočí patřila obec do majetku Malonyay.

Prípravné práce na stavbu kostela se začali v roce 1903 a 11. září 1904 byla slavnostní posviacka kostela. V tento den se konají tradiční hody.

Doporučené ubytování

Nejnovější správy